Když vysvitlo večer sluníčko

zbarvil se březový háj do oranžova a jindy zapomenutý okraj lesa dostal konečně trochu jarní náboj.

"Nechci domů. Ještě si to tady takhle rozšněluju...," motal stébla suché trávy a mlel páté před deváté.

Byla mi hrozná zima, ale přišlo mi škoda kazit jeden z prvních téměř jarních podvečerů. Jen jsem stál, díval se jak se motají stébla a pískal si Svěrákovu Chválím tě země má.

"Tvá tláva zelená, dál vábí nás..." naskočil kluk najednou na melodii.Zpívali jsme si ji pak celou cestu domů.

"Svou přízeň dej i nám. Dej mír a klid..."