Sedm let jsem proseděl v advokátní kanceláři a díval se z okna nejvyššího patra nejvyšší budovy v Praze, jak mi utíká život před očima.

​

Osmý rok jsem nacpal svoje věci do krabice a zmizel pryč. Do míst, kde to mám rád. Dělat, co mě baví. Psát, točit, stříhat, fotit. 

​

Od té doby se ke mně připojilo pád lidí, kteří mi s tím vším pomáhají, a kterým stoprocentně věřím. Společně pomáháme našim klientům posunout se zase o něco dál.

​

Ještě jedna věc se od té doby změnila. Zasadil jsem strom klukovi, který se nám narodil. Rostou asi tak stejně rychle. Tak rychle, jak běží čas. A já jsem rád, že nás nedělí pracovní doba a neznáme víkendy. Děláme společně to, co nás baví. Když přijde vítr, pouštíme draky, když prší, stavíme doma kolejiště, když přijde čas sklizně, špehujeme kombajny na polích. Když je potřeba, pracujeme.

​

Jsem za to všechno opravdu rád. A pokud vidíte svět stejně jako já, dost dobře možná najdeme společnou řeč...