Po našich lesích běhám skoro každý den. Cestičkami a pěšinkami, kde nepotkáte živáčka. Často se mnou běhají zajíci a vysoká, občas přeběhne přes pěšinku divočák.
Ten den, kdy zavřeli obchodní centra, byl však jiný.
Na mé oblíbené cestě kolem potoka se procházely desítky usměvavých lidí, děti si hrály na balvanech a pouštěly loďky ve vodě. Viděl jsem šiškové války. Potkal jsem rozjařené táty poschovávané po výmolech s klackem v ruce: „Mám tě! A teď si tě upeču!“ a vyjukaný klučina už míří ke kůlu smrti. Jak to tak bývá, všechno zlé je k něčemu dobré.
Večer jsem vzal foťák a vyrazil nahoru nad Ondřejov. Když pak slunce naposledy vykouklo zpoza mraků a svět pod mýma nohama se zalil zlatavou barvou, vzpomněl jsem si na můj oblíbený citát od Jacka Kerouaca:„I promise that I shall never give up, and that I die yelling and laughing.“
Ztemnělým Ladovým krajem jsem vyrazil zpět domů. S pocitem, že ať se děje, co chce, pořád ten život stojí za to…