Z jeslí v pražské Mánesce jsme se každý den chodili s dědou dívat na vyhlídku nad Hlavním nádražím. Dokázal jsem tam strávit celou věčnost. Když pršelo, tvrdil mi děda, že vlaky nejezdí. „Jsou schované v tunelu, jinak by zmokly,“ říkával. Jinak bychom nad kolejemi promáčeli vše, co jsme měli na sobě.
Dočkal jsem se až teď.
Pendolíňák profrčí tunel a vyrazí na most. „Pozoor, je potřeba vyložit loď! Všechny kontejnery na nákladní vlak!“ To už je ale na výhybce karambol a do akce vyráží všechno, co má ruce a nohy.
Po téměř čtyřiceti letech dokážu zase s vlaky strávit věčnost. A podobně jako tehdy v tom nejsem sám…