Na jaře jsme poslouchali listy, jak spolu tiše promlouvají, později jsme pak sledovali stovky včel přelétávajících z květu na květ, na podzim jsme sbírali listy a vyráběli z nich dalekohledy. "Lípa je hodná, stejně jako všechny stromy," říkával jsem mu, protože "hodná" tehdy dokázal tak nějak rozumově pobrat.
Když začal chodit, přišel ke stromu, pohladil ho po kůře a řekl: "Honá."
Stavíme se tam skoro každý den, když jsme v okolí. Řekneme: "Ahoj lípo," nebo "Dobré ráno lípo," pohladíme ji po kůře a posloucháme, jestli nám odpoví.
Kdysi to byla taková hra, ale dnes se tam zastavím i sám, když jdu kolem. Mám pak celý den opravdu dobrý pocit...
Comments