top of page
Search

Včera večer, když jsme šli spát, jsem se kluka zeptal, jestli se těší, až zase bude léto.

vlasek

„Těšim,“ řekl. „A na co se těšíš?“ „Na lybník.“ „Aha, a na jakej?“ zpozorněl jsem. Přeci jen léto je dávno pryč, tak mě zajímalo, na co si asi tak může vzpomenout hlava kluka, kterému je zhruba asi tak dva a půl roku. „Tam, jak jsme seděli.“

Víc jsem z něj nedostal.

Vždycky se mi zdálo, že se mu venku líbí. Když jen tak sedíme a chroustáme stébla trávy. Když házíme kameny do vody, sledujeme volavky, nebo stopujeme vysokou. Jen jsem nevěděl, jak moc se ho to vše dotýká. Jak se mu to zažírá pod kůži.

Teď vím, že vše vnímá alespoň trochu jako já.

Pak, když opravdu usínal, se najednou posadil v postýlce a podíval se na mě: „Půjdeme zase na houby, půjdeme?“

Mlčky jsem přikývl. Už aby bylo léto.

6 views0 comments

Recent Posts

See All

Comments


  • Facebook Clean
bottom of page